Černý pták

Bylo to daleko a daleko od této země, až tam, kde se nám zdá, že již ničeho býti nemůže. - Tam žila krásná princezna, jménem Luborka. O Luborčině kráse se vyprávěly prazvláštní věci. Často prý přilétá do jejího okna velký černý pták, který přináší v zobáku tajemnou masť, jež činí Luborku tak krásnou. Množí lidé vyprávěli zároveň, že Luborka jest černému ptáku zaslíbena.

Když se Luborka narodila, tázala se jedna stařena královny, jakou by si přála svou dcerku míti. Královna bez váhání odpověděla: "Krásnou." - "Nuže, budiž krásná," odpověděla stařena, "ale za manžela si musí vzíti toho, kdo jí ke kráse dopomůže." - A tu prý často přilétá černý pták a přináší zázračnou masť krásy.

Když Luborka byla již krásnou dívkou, seděla jednou královna zamyšlena v zahradě. V tom tiše před ní stanula známá stařena a pravila: "Chystej svatbu, královno, za měsíc přiletí si černý pták pro nevěstu." Královna velice se toho ulekla, ale svatbu nechystala. Když nadešel den svatby, dlela stále u Luborky a se strachem čekala, co se bude díti. Večer sama odvezla dceru do ložnice a bděla u ní - až únavou klesla. Když se ráno vzpamatovala, viděla, že Luborka - jest pryč. - Těžký zármutek klesl nad celým zámkem, ba i nad celou říší. Královna bolem ochuravěla a chřadla. Ale tu jednou tiše před jejím lůžkem stanula opět stařena. "Vidím tvůj žal, královno," pravila soucitně. "Vyhledám nyní tvou dceru a uposlechne-li mé rady, budete za nedlouho všichni opět veselí a šťastni." Po těch slovech zmizela.

V železném hradě trčícím na vysoké skále, zamyšlená seděla Luborka. Již 3 měsíce bylo tomu, co nespatřila své rodiče a jedinou lidskou duši. Jen ten černý, divoký pták, kterému musela sloužiti, byl její společností. Luborka plakala a naříkala, ale nikdo jejího nářku neslyšel. Tu pojednou stanula před Luborkou stařena. "Přišla jsem ti pomoci," řekla mírným hlasem, "uposlechneš-li mé rady, promění se tvůj žal v radost. - Černý pták jest tvým manželem. Budeš-li tři dny mlčky bez nářku a pláče, naopak s úsměvem své práce vykonávati, vysvobodíš svého ubohého manžela a budeš sama šťastna." Po těch slovech stařena zmizela. - Luborka chvíli nevěděla, byl-li to sen či skutečnost, ale přes to dala se vesele do práce, jak jí stařenka poradila. Za chvíli přilétl černý pták. Byl mrzutý a huboval Luborku za každou práci, kterou vykonávala. Při tom mával divoce křídly, až se v Luborce zatajil dech. Ale přes to jej obsluhovala s úsměvem a když odlétal, pohladila jeho špinavé peří a mávala mu na rozloučenou. - Druhý den byl černý pták ještě mrzutější. Celý den se od Luborky nehnul a stále ji sužoval. Ale Luborka držela se statečně. A když ten večer pták odlétal, opět s úsměvem se s ním loučila. - Třetí den byl však velmi krutý. Černý pták řádil zle - zacházel s Luborkou nelidsky a černými křídly zlostně rozmetal všechno jídlo, které mu připravila. Ale Luborka se nedala k pláči strhnouti. S úsměvem dokončila večer své služby a když pták odlétal, zamávala mu vesele šátečkem. Ráno, když Luborka odcházela ze svého pokoje - vycházel jí vstříc krásný princ... "Děkuji ti, drahá Luborko," řekl radostně. "Byl jsem zaklet zlým čarodějem a ty jsi mne svojí dobrotou vysvobodila." Luborka se nesmírně zaradovala a ihned chystali se k odjezdu ze železného zámku. "Jen jednoho želím," pravila pojednou Luborka smutně, "jest mně líto, že nebudu víc krásná, jak jsem byla dosud po zázračné masti." - "Toho se neobávej," řekl princ, "pojedu ti pro ni do světa, hned za prvým mořem a prvým vrcholem ji mohu za peníz obdržeti.

Perlička

Vy milé, krásné perličky! Jsou vás dnes plné výkladní skříně a na tisíce žádoucích oček vás okukuje. A co jste vlastně vy krásné perličky proti těm nejkrásnějším perličkám, o kterých dnes chci vám zde vyprávěti. Tedy slyšte, dětičky, následující pohádku: Byl jednou jeden král, který byl velmi hodný a lidumilný, ale který každou chvíli překvapil své poddané různými nápady. Zkrátka rozmary.

Jednou si král vzpomněl, že říši svou obohatí nejkrásnější sbírkou perel. I vyhlásil, by kdokoliv chce, vydal se na cestu za perlami a určil den, kdy budou v zámku za velké slavnosti perly odevzdány. Ovšem za náležitou odměnu.

Ten čas žila na konci města chudá dívka se svou nemocnou matkou. Mamičku ošetřovala dívčinka láskou nejněžnější a jsouc vyučená švadlenka, šila celé dny a noci, aby svou mamičku vyživila. Lidunka - tak se dívka jmenovala, byla milý andělský zjev a její mamička ráda na ní svým okem spočinula. Nejkrásnější však byla Lidunka, když se usmála a když se jí v ústech zatřpytila řada bělostných, lesklých zoubků. "To jsou perličky," říkala často mamička. Lidunka se skromným úsměvem něžnost tuto vyslechla. Věděla, že to není pouhou zásluhou přírody, že její zoubky jsou tak krásné. Přípravek, kterými své zoubky čistila, byl opravdu zázračný!

Nyní, když v městě bylo rozhlášeno, že již zítra král pořádá velkou slavnost ku přijetí všech krásných perel, milá dívka v upřímné vzpomínce na matičku, ve své dobrotě a neznalosti pravých perel umínila si, že své perličky prodá.

Následující den ustrojila své nejlepší šatičky a ubírala se k zámku. Tam bylo již mnoho lidí a každý se tlačil ku předu. Jen Lidunka nemohla se prodrati. V dáli na trůně seděl král s princem, přijímajíce s úsměvem vzácné perle, štědře za ně platíce. Konečně poslední občan přišel na řadu a král se tázavě rozhlédl do zástupu, zda ještě někdo se přihlásí...

V tom bylo slyšeti zoufalé zvolání: "Ještě já chci králi odevzdati perličky!" Zástup se uvolnil a dívka předstoupila před krále. Král se usmál přívětivě a kynul dívce, by perly odevzdala. Tu se dívka usmála a ukázala řadu nejkrásnějších zoubků, jaké kdy viděl svět. Král hned pochopil, že krásná dívka jde prodati své zoubky, nejkrásnější perličky celého světa. Usmál se laskavě, ale v tom již princ přistoupil k Lidunce a zvolal: "Neprodávej, dívko svoje perličky - budeš je potřebovati jakožto příští královna." Potom hluboce se poklonil před Lidunkou a požádal ji o její ruku. S Lidunkou se zatočil svět, chtěla prchnouti, ale princ ji zadržel.

Za nedlouho slavila se slavná svatba, jaké daleko široko nebylo rovno. Princ šťasten odváděl k oltáři svou krásnou nevěstu, která byla celá ozdobena samými perlami. - Za nevěstou šla šťastná matička, kteroužto velká radost uzdravila úplně.