Černý pták

Bylo to daleko a daleko od této země, až tam, kde se nám zdá, že již ničeho býti nemůže. - Tam žila krásná princezna, jménem Luborka. O Luborčině kráse se vyprávěly prazvláštní věci. Často prý přilétá do jejího okna velký černý pták, který přináší v zobáku tajemnou masť, jež činí Luborku tak krásnou. Množí lidé vyprávěli zároveň, že Luborka jest černému ptáku zaslíbena.

Když se Luborka narodila, tázala se jedna stařena královny, jakou by si přála svou dcerku míti. Královna bez váhání odpověděla: "Krásnou." - "Nuže, budiž krásná," odpověděla stařena, "ale za manžela si musí vzíti toho, kdo jí ke kráse dopomůže." - A tu prý často přilétá černý pták a přináší zázračnou masť krásy.

Když Luborka byla již krásnou dívkou, seděla jednou královna zamyšlena v zahradě. V tom tiše před ní stanula známá stařena a pravila: "Chystej svatbu, královno, za měsíc přiletí si černý pták pro nevěstu." Královna velice se toho ulekla, ale svatbu nechystala. Když nadešel den svatby, dlela stále u Luborky a se strachem čekala, co se bude díti. Večer sama odvezla dceru do ložnice a bděla u ní - až únavou klesla. Když se ráno vzpamatovala, viděla, že Luborka - jest pryč. - Těžký zármutek klesl nad celým zámkem, ba i nad celou říší. Královna bolem ochuravěla a chřadla. Ale tu jednou tiše před jejím lůžkem stanula opět stařena. "Vidím tvůj žal, královno," pravila soucitně. "Vyhledám nyní tvou dceru a uposlechne-li mé rady, budete za nedlouho všichni opět veselí a šťastni." Po těch slovech zmizela.

V železném hradě trčícím na vysoké skále, zamyšlená seděla Luborka. Již 3 měsíce bylo tomu, co nespatřila své rodiče a jedinou lidskou duši. Jen ten černý, divoký pták, kterému musela sloužiti, byl její společností. Luborka plakala a naříkala, ale nikdo jejího nářku neslyšel. Tu pojednou stanula před Luborkou stařena. "Přišla jsem ti pomoci," řekla mírným hlasem, "uposlechneš-li mé rady, promění se tvůj žal v radost. - Černý pták jest tvým manželem. Budeš-li tři dny mlčky bez nářku a pláče, naopak s úsměvem své práce vykonávati, vysvobodíš svého ubohého manžela a budeš sama šťastna." Po těch slovech stařena zmizela. - Luborka chvíli nevěděla, byl-li to sen či skutečnost, ale přes to dala se vesele do práce, jak jí stařenka poradila. Za chvíli přilétl černý pták. Byl mrzutý a huboval Luborku za každou práci, kterou vykonávala. Při tom mával divoce křídly, až se v Luborce zatajil dech. Ale přes to jej obsluhovala s úsměvem a když odlétal, pohladila jeho špinavé peří a mávala mu na rozloučenou. - Druhý den byl černý pták ještě mrzutější. Celý den se od Luborky nehnul a stále ji sužoval. Ale Luborka držela se statečně. A když ten večer pták odlétal, opět s úsměvem se s ním loučila. - Třetí den byl však velmi krutý. Černý pták řádil zle - zacházel s Luborkou nelidsky a černými křídly zlostně rozmetal všechno jídlo, které mu připravila. Ale Luborka se nedala k pláči strhnouti. S úsměvem dokončila večer své služby a když pták odlétal, zamávala mu vesele šátečkem. Ráno, když Luborka odcházela ze svého pokoje - vycházel jí vstříc krásný princ... "Děkuji ti, drahá Luborko," řekl radostně. "Byl jsem zaklet zlým čarodějem a ty jsi mne svojí dobrotou vysvobodila." Luborka se nesmírně zaradovala a ihned chystali se k odjezdu ze železného zámku. "Jen jednoho želím," pravila pojednou Luborka smutně, "jest mně líto, že nebudu víc krásná, jak jsem byla dosud po zázračné masti." - "Toho se neobávej," řekl princ, "pojedu ti pro ni do světa, hned za prvým mořem a prvým vrcholem ji mohu za peníz obdržeti.