Pohádka o řípě

Byla jednou jedna babička a ta zasela si na zahrádce řípu. Plnou hrst semene dala do jednoho důlku a ejhle - vyrostla jí řípa tak veliká, že ji nemohla ze země vydobýt. Zavolala proto na dědečka: "Dědečku, pojď pomoct tahat řípu." Dědeček šel, chytl babičku za kanduš, babička řípu za nať a tahali, tahali, řípy však nevytáhli. I volá babička na vnoučka: "Josífku, Josífku, pojď pomoct tahat řípu." Josífek přijde, chytne se dědečka za kožíšek, dědeček babičky za kanduš a babička řípy za nať a tahají, tahají, řípy však vytáhnout nemohou. I zavolá babička vnučku: "Kačenko, Kačenko, pojď pomoct tahat řípu." Přiběhne Kačenka, chytne se bratříčka za kalhotky, bratříček dědečka za kožíšek, dědeček babičky za kanduš a babička řípy za nať a táhnou a táhnou, řípy však nevytáhnou. I volá babička na pomoc košiláčka Honzíčka: "Honzíčku, pojď nám pomoct vytáhnout řípu." A Honzíček honem se přibatolí, chytne Kačenku za sukničku, Kačenka Josífka za kalhotky, Josífek dědečka za kožíšek, dědeček babičky za kanduš a babička řípy za nať a táhnou a táhnou, řípy však nevytáhnou. Byli již bezradni. tu vzpomene si babička na pejska Voříška: "Voříšku, Voříšku, pojď nám pomoct táhnout řípu." A Voříšek běží, chytne Honzíčka za košilku, Honzíček Kačenku, Kačenka Josífka, Josífek dědečka, dědeček babičku, babička řípu a táhou, táhnou, však nevytáhnou. Tu spatří babička kočičku, jak sedí na prahu chalupy a omývá si prackou uši: "Ale, Macku, když vidíš, že se tak dřeme, pojď nám přec také pomoct." Mackovi se do práce nějak nechtělo, přece se však přiloudal, chytl se Voříška za zadeček, Voříšek Honzíčka, Honzíček Kačenky, Kačenka Josífka, Josífek dědečka, dědeček babičky a babička řípy a táhnou táhnou, však ještě nevytáhnou. Vtom přeběhla tudy myška a babička hned: "Myško, myško, pojď nám pomoct." A myška hned za kočičkou, chytla ji za ocásek, a Macek Voříška za zadeček, a Voříšek Honzíčka za košilku, a Honzíček Kačenku za sukýnku, a Kačenka Josífka za kalhotky, a Josífek dědečka za kožíšek, a dědeček babičku za kanduš a babička řepu za nať, a táhnou, táhnou a vtom rup - rup - řípa povolila a bác - všichni leželi na jedné hromadě. Nejspodněji byla myška a jen zapískla, kočička však zle mňoukala, že jí Voříšek žebra poláme, a Voříšek vrčel, že ho Honzíček udusí, a Honzíček plakal, že Kačenka ho umačká, a Kačenka křičela, že Josífek ji pochroumá. Josífek hekal, že ho dědeček zalehne, a dědeček volal: "Babičko, babičko, zlomíš mi fajfčičku." A babička? Ta měla velkou modřinu od řípy na hlavě, řekla však jen: "Mlčte, to všechno nic nedělá, jen když je řípa venku." A řepa se jim smála: "To jsem vám dala co proto." Však byla opravdu venku a byla vám málem tak veliká, jako babiččina a dědečkova chalupa. Celý den ji klestili, celý týden krouhali a celou zimu měli co jíst. A všichni si na ní moc a moc pochutnali, babička, dědeček, Josífek, Kačenka, Honzíček, Voříšek i myška, která dostala okrojky a měla se jak o posvícení. Všichni ztloustli, jak jim šla k duhu, jen kočička se řípy ani netkla a kdykoli ji babička nesla na stůl, vždy uklidila se na pec, tam opovržlivě mžourala očima a myslela si: "T to vám nestojím." Inu, kočičky jsou odjakživa mlsné.