Pohádka o Červené Karkulce

V malém městečku byl bílý domeček. Bydlela v něm maminka s malou dceruškou, které babička darovala červený čepeček. Lidé jí proto říkali Červená Karkulka. Kdysi babička onemocněla. Karkulka se vypravila k ní, aby jí přinesla koláčů a vína. Cestou přišla do lesa. Bylo tam krásně. Chtěla natrhati babičce jahod. Pojednou před Karkulkou stanul vlk. Ptal se přívětivě a nadmíru laskavě, kam se samotinká ubírá. Karkulka byla zprvu zaražena, ale vlkova roztomilost ji okouzlila a povzbudila a tak mu vyprávěla o své milé babičce, která jí vždy něčím překvapila a nyní leží nemocna v lesní chaloupce. Karkulka řekla pak vlkovi, že jde babičku navštíviti a že jí nese víno a koláče. Vlk Karkulku pochválil a vyptal se nenápadně, ale podrobně na polohu lesní chaloupky babiččiny. Potom se s Karkulkou srdečně rozloučil a odběhl do lesa. Karkulka trhala jahody dále. Lstivý vlk běžel na palouček, kde stála babiččina chaloupka. Dlouho se nerozmýšlel a skočil otevřeným oknem do chaty a spolkl babičku. - Obléknuv se do babiččiných šatů vlezl do postele. Když Karkulka přišla, vydával se za babičku. Karkulka se podivovala nezvyklému hlasu a mnoha jiným věcem, ale vlka přece nepoznala. Vlk spolkl i ji. Za chvíli šel kolem myslivec, babiččin známý. Divil se velmi, když uslyšel kterak babička chrápe. Hned ho napadlo, že není vše v pořádku a proto vstoupil do chaloupky a rozpáral nožem vlkovi břicho. Babička a Karkulka vylezly z vlkova břicha a děkovali panu myslivci, že je vysvobodil. Myslivec přinesl pak kameny, jimiž nacpal vlkovi břicho. Vlk se probudil a pocítil velkou žízeň. Běžel ke studni, ale jakmile se nahnul - kamení se v jeho břiše převážilo a vlk spadl do studně. Tak byl potrestán za svůj zlý skutek. Všichni ostatní žili ještě dlouho a šťastně.