Paleček

Byl jednou jeden chudý chalupník se ženou, a ti měli velkou bídu. Dětí neměli, ale jednoho dne našel chalupník v lese malinkého človíčka, který, sedě na kameni, plakal a naříkal. I donesl jej domů a poněvadž byl to človíček velmi malý, říkali mu Paleček. Paleček měl tvářičku hošíka asi desetiletého a byl též ještě velmi hravý. Muž se ženou si jej přivlastnili a z Palečka upřímně se radovali. Malý Paleček se cítil u nich nevýslovně šťasten a říkal jim tatínku a maminko.

Jednou v zimě byla však u chalupníka velká nouze. Chalupník seděl všecek smuten za stolem a povídá ženě: "Alespoň kdyby nás byl Bůh obdařil dětmi - byly by již velké a mohly jíti na práci do světa - možné, že by i nám vypomohly." - Paleček seděl právě na malém kořenáči a vrtal v hlíně. Slyšel dobře, co tatínek povídal a smutně si povzdychnul. Ale umínil si, že svých pěstounů z bídy vysvobodí. Když večer již jeho pěstouni usnuli, proklouzl skulinkou pod dveřmi zabalený do hadříčků a stulený do myšího kožíšku, který si v létě udělal. Těžko se Palečkovi v té kruté zimě a ve sněhu cválalo, nicméně přece kráčel statečně. Pojednou slyšel dusot koňských kopyt a viděl blížiti se jezdce. Když kůň k němu došel, vyšplhal se po jeho dlouhém ohonu nahoru a brzy seděl na koni u jezdce. Jelikož byl unavený, schoulil se do kapsy jezdcova pláště a usnul. Brzy však se probudil, neboť jezdec s Palečkem v kapse s koně seskočil a pospíchal do zámku, u kterého právě se svým koněm stanul. V zámku uvítal jej krásný princ, který jezdce rychle odváděl do své komnaty. "Tak, co jsi pořídil?" ptal se úzkostlivě princ. - "Pořídil a nepořídil," řekl dosti smutně jezdec. "Dobrý čaroděj mně sice dal klíč od vězení princezny, ale klíčem může toliko princezna zevnitř otevříti. Její okno ve věži nesmírně vysoké jest však hustými mřížemi trojnásob zamřížované. Nelze se tam dostati, leda, že by byl člověk malinký jako prstu u ruky. Čaroděj má sice lék, kterým se člověk stane velkým a silným, ale léku, aby se člověk stal malinkým - ten dosud nemá." Princ smutně vyslechl zprávu jezdcovu a zaštkal. - Jeho spanilá nevěsta zůstane tedy uvězněna dál. - Tu pojednou z kapsy vylezl Paleček. Princ a jezdec udiveně se dívali, kde se tu ten malý mužíček vzal, ale Paleček jim rychle vše vysvětlil. "Přicházíš opravdu jako na zavolanou," pravil princ, "učiníš-li, oč tě požádám, štědře se ti odměním." Tu princ nechal zhotoviti dlouhou tyč, Palečka nahoru posadil a dole tyč stále ještě nastavoval, dokud Paleček okna věže nedosáhnul. Palečkovi nařídil, aby klíč dobře v rukou držel a opatrně se malými mřížemi věže s klíčem protáhl. "V třetí komnatě od okna nalézá se princezna - té klíč odevzdáš a ihned nechť sejde s tebou dolů k vratům, které klíčem otevře. Tam čekáme. " - Paleček si dobře vše pamatoval a s boží pomocí šťastně vše vyřídil. - Když se princezna octla u prince v zámku, děkoval princ radostně Palečkovi a tázal se ho, jakou si přeje odměnu. "Říkali jste," řekl Paleček, "že čaroděj má zázračnou mast, která činí lidi velkými. Rád bych byl velkým, jako vy, abych mohl pracovati a uživiti své rodiče." - "Stane se," řekl vlídně princ a ihned vyslal posla k čaroději. Za nedlouho stal se opravdu z Palečka - velký hoch. Jeho radost byla nesmírná. Díval se na sebe se všech stran a nemohl svoje poděkování ani ku konci dopověděti. Konečně přece se z té radosti uklidnil - rozloučil se a odcházel. "Dole na tebe čeká tvůj kůň," řekl princ, "a co na tom koni nalezneš, patří tobě." - Paleček utíkal s radostí ke svému koni a spatřil, že mu princ naložil na koně velké bohatství. - I ujížděl - ujížděl, až k večeru přijel k známému domu svých drahých pěstounů. Viděl, že jsou smutní a slyšel, jak tatínek vzpomíná na svého drahého Palečka a viděl maminku zástěrou utírati slzu. Nemohl se déle přemoci - zvolal na ně a již byl u nich a líbal jim ruku. Nemohli uvěřiti svým zrakům. - Opravdu Paleček! Ale velký statný Paleček! Paleček brzy jim odevzdal bohatství a tu bylo mnoho radosti a povídání a dodnes není ještě radosti konce.