Nehoda

Když dnes zasedl otec s rodinou ke stolu, malý Jarka zaražený a uplakaný skláněl se nad svým talířem. Co se mu vlastně stalo? Ó-jé - ! Co se mu stalo? Něco hrozného. "Proč pak nejíš, Jarko?" ptala se maminka. Ale Jarka neodpověděl.

V koutě zahrabaná ležela rozbitá lahvička s levandulovou vodičkou, kterou Jarka rozbil a kterou má tatínek tolik rád. Dnes večer ještě nikdo na to nepřijde, ale až ráno tatínek při své toaletě sáhne po své oblíbené a nepostradatelné vodičce - co potom? Smutně ubíral se ten den Jarka na své lože. V noci zdál se mu strašný sen. Nacházel se v americké prérii a projížděl ji na koni křížem krážem. Vtom slyšel hlasité zařvání. Proti němu pomalým, ale určitým krokem blížil se lev a v tlamě, ó Bože, měl krásnou a plnou lahvičku levandulové vodičky. - Nastal strašný boj. Jarka počal se o lahvičku se lvem zuřivě potýkati, při tom rozháněl se ve své postýlce tak, až konečně uštván s výkřikem klesl, vzdávaje se všeho boje.

Opravdu ubohý Jarka spadl s postýlky, a když se v pláči vzpamatoval, stál u něho tatínek s maminkou, starostlivě se nad ním sklánějíce. Tatínek svého milého Jarku odnesl ihned k sobě do postele a vyptával se ho na hrozný sen. Ale Jarka vzlykal.

"Tatínku," povídal po chvilce Jarka, "jdi se podívati na svůj toaletní stolek, viď, že tam nemáš levandulovou vodičku?" "Proč?" povídal tatínek." "Ty víš, že ji tam stále mám a že bez ní být nemohu." Jarka hlasitě zasténal. "Tatínku," povídal, "já jsem ji nenechal na místě. Když jsem chtěl navoněti krále na svém divadélku a šířiti z jeviště královskou vůni, upadla mně lahvička z ruky a rozbila se." Jarka se ještě více rozplakal.

Tatínek však, pohnut jeho lítostí, pohladil Jarku lehce po hlavičce a Jarka se ztišil. "A teď se mně, tatínku, zdálo, že jsem se o tu lahvičku se lvem potýkal, tak jsem se pral, až jsem padl." "A ještě k tomu s postele," dodal tatínek, usmívaje se. "Tatínku," řekl Jarka, již si slzičky utíraje, "prosím tě, už se na mne nehněvej a tu vodičku si už nekupuj, abych ji zase nerozbil. Ona tak krásně voní, nevím, jestli odolám."

Ale tatínek, hladě Jarkovo čelíčko, odpověděl: "Ne, Jaroušku, vodičku koupím si zítra hned ráno, neb nemohu bez ní býti. Osvěžuje mne a posilňuje, jest mně zároveň tou nejmilejší voňavkou. Nemohu se jí zříci. Ale ty, Jaroušku, již nikdy, dokud jsi malý, na ni sahati nebudeš." Jaroušek podíval se na tatínka a zcela vážně odpověděl: "Slibuji ti to, tatínku - můj drahý!"

Když ráno Jarka z koutečku uklízel rozbitou lahvičku, byl zase veselý a šťastný. -

Levandulová vodička jest vůně nervy osvěžující a voňavka nejlepší. Nemá scházeti v žádné domácnosti.