Malá Kačenka byla husopaskou u bohatého sedláka a každého dne vyháněla na pastvu k lesu veliké hejno hus. Často se na svoje svěřenky pořádně zlobila! Neboť husy nezůstaly na pastvisku, kam je Kačenka zahnala, každé chvíle se rozběhly t do cizího pole, tu do sousedovy louky, kde způsobil škodu, a malá husopaska byla potom doma za ně potrestána. Nebylo by se jí to stávalo, kdyby byla husy pořádně hlídala. Ale ona vždycky od nich odběhla – buďto do lesa na jahody, nebo pohrát si s ostatními dětmi.
Dnes opět celému hejnu rozzlobena kázala, když jí najednou slova na rtech odumřela, a husy, poděšeny, odletěly k lesu. Před nimi, na omšelém balvanu, objevil se pitvorný trpaslíček, který poslouchal před tím v úkrytu Kačenčino kázání a nyní se jí čtveračivě tázal: „ Chtěla bys, aby ti husy rozuměly a na slovo tě poslouchaly? – Dej mi svůj šáteček, a já tě naučím dvěma pořekadlům. Odříkáš-li první, proměníš se v husu a můžeš se se svými husami jejich řečí výborně dorozuměti. Odříkáš-li druhé, staneš se opět husopaskou.“
„Já mám být husou?“ lekla se Kačenka, „aby mne o posvícení zabili a upekli?“
„Jak chceš,“ odpověděl trpaslík, „ale vždyť ti říkám, že tě druhé pořekadlo promění zase v dívku!
Kačenka se ještě chvíli rozmýšlela, ale potom rychle rozvázala s hlavy červený šáteček a podával jej trpaslíkovi. Přece ji lákalo takové dobrodružství! – Trpaslík šáteček popadl a začal odříkávati:
„Nebe, země, oheň, dým,
ať se v husu proměním!
To je první pořekadlo. A druhé zní:
Slyš mne, kouzlo zpátky vem,
ať jsem zase děvčetem!
Nezapomeň to druhé, nebo se ocitneš jednoho dne na pekáči!“ zasmál se trpaslík a zmizel beze stopy.
Kačenka se otřásla. Přece jen měla strach! Ale za chvíli už odříkávala první průpovídku. Sotva doznělo poslední slovo, stála tu na místo Kačenky veliká, sněhobílá husa. Rozběhla se za ostatními, povídala a kejhala s nimi, a tuze se jí to líbilo.
Najednou se však od lesa plížil rezavý lišák a vyhlížel si jednu z nich k snědku. Husy vyděšeny spustily křik, namáhavě se vznesly do vzduchu, ale přece lišákovi uletěly, a Kačenka s nimi. V husí podobě vrátila se s nimi na dvůr statku a slyšela, kterak selka hubovala:
„S tou Kačenkou je to stále horší! Jindy nechá husy lézti do cizího pole a dělati tam škodu a dnes se dokonce s nimi ani domů nevrátila.
Ale jenom až přijde!“
Kačenka se ulekla. A bála se trestu a proto se raději dala zavříti jako husa do chlívku s ostatními. V tom však zaslechla selku nařizovati děvečce: „ Zítra ráno zabij t nejtučnější! Upečeme si ji k obědu.“
Teď bylo zle. Promění-li se v husopasku, dostane jistě bití, zůstane-li husou, děvečka ji ráno zařízne, neboť byla ze všech nejtučnější. Ale jakkoliv trest byl přece jen lepší, nežli octnouti se na pekáči, a Kačenka odříkala druhou průpovídku. Proměnila se v dívku a usnula mezi husami. – Ráno, ještě za šera, vlezla do chlívku děvečka a ohmatávala husy, která je nejtučnější. Když nahmatala Kačenčinu hlavu, dala se do hrozného křiku a vyběhla z chlívka jako pomatená.
„V chlívku je zloděj, v chlívku je zloděj!“ křičela a vypravovala vše sedlákovi. Ten vzal pořádnou hůl, postavil se ke chlívku, otevřel jej a třikrát rázně zabušil do dřevěné stěny. Husy s křikem vyrazily ven, první z nich Kačenka, která ze strachu před hospodářovou holí rychle odříkala první průpovídku a byla zase husou. Když všechny došly na pastvisko, chtěla se Kačenka proměnit v dívenku, ale – běda! V úzkosti, kterou právě prožila, nadobro zapomněla, kterak zní druhé pořekadlo!
Zatím hospodář, nevida v chlívku nikoho, plísnil děvečku, která bědovala: „Nebyl-li to zloděj, byl to jistě čert, a zmizel, když ještě třískal do chlívku holí! – Vím jistě, že jsem chytila něco chlupatého, a že to po mně blýsklo očima!“
„Ta holka se pomátla na rozumu!“ pravil sedlák ženě, „zítra jí dám výpověď, nemůže přece u nás déle sloužiti!“
Pod lesem na pastvisku naříkala tou dobou Kačenka: Ach, co si jen počnu! Jak jsem vytrestána za svoji nedbalost! Musím zůstati husou!“
„Ano, je to věru k pláči,
že se octneš na pekáči!
uslyšela v tom za sebou posměšný hlásek. Stál tu známý trpaslík a pochechtával se.
„Ty jsi vše zavinil! Ty mně musíš pomoci!“ vykřikla Kačenka v husí podobě a zobákem chytila trpaslíka za nohu tak pevně, že se nemohl ani pohnouti. „Nepustím tě dříve, dokud mi neřekneš druhé pořekadlo!“
Trpaslík se slitoval, odříkal pořekadlo, Kačenka je opakovala a dostala zpět lidskou podobu. Ihned začala vyčítat trpaslíkovi, jakou úzkost jeho vinou prožila.
„Mou vinou? – A kdopak si chtěl jen hrát a skotačit, namísto hlídání? – Zamysli se nad sebou, Kačenko, a polepši se!“ pravil trpaslík a zmizel.
Kačenka poslechla, a sotva přihnala husy domů, ze všeho se hospodyni vyzpovídala. Děvečka nedostala výpověď, selka Kačence odpustila, a tak se všecko obrátilo k dobrému. Z bývalé nedbalé husopasky stala se nadmíru pořádná a pečlivá dívenka, které se později v životě výborně vedlo. Tisíckrát si na trpaslíčka s vděčností vzpomněla!
Žádné komentáře:
Okomentovat