Čaroděj

Žil jednou starý, chudobný člověk, který neměl nic jiného, než malého synka. Poněvadž pro stáří a chorobu ho více živiti nemohl, chtěl ho dát do služby. Vypravil se proto se synkem po vsích a městečkách hledati službu. Když tak oba kráčeli lesem, spatřili sedícího starce, který se jich tázal: „Kampak, pantáto, s tím synkem?“ „ I do služby, neboť oba se doma uživit nemůžem.“ „Dej ho tedy do služby ke mně,“ řekl lesní stařec. „Jsem velký čaroděj a u mne se Tvůj synek mnohému užitečnému přiučí. Musí ale sedm roků u mě sloužiti a pak si pro něj můžeš přijít. Když jej poznáš za sedm let, vrátí se s tebou domů, když nikoliv, zůstane dále u mně.“ Otec svolil a synek šel s čarodějem. Ten bydlel v tmavé sluji v lese, ale když se slují prošlo, byly tam překrásné komnaty plné čarodějných knih, ve kterých celé dny čaroděj čítal a které Jeník oprašoval. Jindy býval čaroděj na cestách a tehdy Jeník čítal pilně v jeho knihách a během několika let se z nich přiučil více, než uměl sám čaroděj. Jednoho dne pochválil čaroděj Jeníka za jeho věrnou službu a tázal se ho, proč je stále tak smuten. „Stýská se mi již po otci a chtěl bych jej alespoň na krátko uzřít.“ Čaroděj vyhověl Jeníkovi a svolil, aby navštívil otce. Jeník našel otce velmi utrápeného, neboť léta plynula a on nebyl si jist zda svého synka po 7 letech pozná. Nad tím se velmi trápil. Řekl mu Jeník: „Otče, až po sedmi letech po sedmi letech přijdeš k čaroději pro mě, pamatuj si, že budu proměněný v bílého holuba a s mnoho jinými budu sedět na stromě. Svěsím křídlo, abys mě poznal, tak se nezmýlíš. Netrap se a v daný čas přijď pro mne. Umím nyní více čarovati, než můj pán“. Uplynulo sedm roků a starý otec si šel do lesa pro svého syna. Čaroděj litoval, že Jeník ho má opustit a řekl otci: „Tvůj syn sedí mezi bílými holuby na stromě, vyber si jej.“ A tu otec ukázal na jednoho, který měl svěšené křídlo a řekl: „To jest Jeník, toho mi vrať.“ Čaroděj viděl, že jeho kouzla Jeník zná a že otci poradil, velmi se rozzlobil, proměnil se v krahulce a pustil se za Jeníkem-holubem, který vida nebezpečí, rychle letěl k domovu. Již, již čaroděj Jeníka doháněl, když holub ve své úzkosti vletěl oknem do knížecího zámku, kde dcera knížecí u okna vyšívala a skryl se v jejím klíně. Polekána vzala princezna bílého holoubka do rukou, když v tom prudce přihnal se jeřáb a na princeznu dorážel. Čáry, které znal, proměnil se Jeník v pěkného lovce a jestřába šípem proklál. Princezna děkovala svému zachránci, přišel i kníže a Jeník jim vypravoval vše o svém otci, své službě a čaroději. Princezna si Jeníka zamilovala, i knížeti se statný jinoch líbil a tak oba slavili svatbu, starého otce vzali k sobě a dlouho všichni panovali.