Jirka bydlil daleko od nás v horách. Byl to statný a silný hoch. Jejich domek byl přilepený ke skále jako nějaké hnízdečko. Krásně bylo v těch horách, ale rodiče Jirkovi byli chudí. Často uhostila se u nich bída. Jirka sdílel chudobu a nouzi s nimi. Když zase dojedli jednou poslední sousto, povídá Jirka: "Prosím vás, tatínku, dovolte mi - já půjdu do světa. Těžko se obživíte sami a já mám ujídat s vámi z jedné mísy. Pusťte mne, však já se neztratím a po čase vrátím se k vám!"
Rodiče plačky svolili. Když se Jirka loučil s horami, domkem a se vší tou chudou krásou, přece div neplakal. Zašel k pejskovi, hladil ho a šeptal mu: "Alíčku, ty jsi docela rozumný pejsek. Až odejdu, musíš tím bedlivěji hlídat, aby někdo mému tatínkovi a mamince neublížil! Viď, že budeš?" Alíček kýval hlavičkou, vrtěl ocáskem a díval se tak rozumně, jako by chtěl říci: "To víš, Jirko, jen se na mne spolehni! Ale bude se mi po tobě stýskat. Vrať se brzo a pak zase budeme spolu běhat po kopcích." Všem bylo velmi smutno. A tak Jirka vzal housličky, které dostal od jednoho cikána. Byly to podivuhodné housle. Kdybys řekl, že jsou čarovné, nelhal bys. Kdo na ty housličky zahrál veselé písničky, každý se musil smát, každý musel zapomenout na svůj žal a být spokojený. Když se však zahrála na ně smutná písnička, tekly lidem slzy z očí jako hrachy. Ty housličky si vzal Jirka s sebou. Chodil světem a hrál lidem pro radost. Všude jej rádi viděli a bohatě obdarovali. Jednou přišel na hrad, kde bydlil silný obr. měl takovou sílu, že v ruce drtil kameny na prášek, železo ohýbal, lámal a trhal, jako by to byl kus obyčejného papíru. Když vyhodil kámen do výše, spadl vyhozený kámen nejprve třetího dne.
Obr si Jirku zamiloval a nechtěl ho pustiti od sebe. Slíbil mu, že když u něho nějaký čas zůstane, že jej udělá také tak silným. Jirka zůstal. Za to mu sdělil obr tajemství, jak se učiniti silným. Jirka to však nesměl nikomu povědět a také nepověděl. Měl také potom ohromnou sílu. Staleté duby vytahoval jako sirky a těžké kameny lámal jako kus tvarohu. Obr Jirku ještě bohatě obdaroval a tak se Jirka vypravil už domů. Pejsek Alíček hlídal dobře, že se jeho stařičkým rodičům nic nestalo. Jirka pro svoji neobyčejnou sílu stal se velmi slavným.
Žádné komentáře:
Okomentovat